Bohužel i smutné události jako je odchod našich čtyřnohých přátel patří k životu. Vždy to přijde jako blesk z čistého nebe a nás to velmi zasáhne. Ráda bych věnovala tuto stránku našim čtyřnohým kamarádům, kteří již nejsou mezi námi, ale přesto v našich srdcích zůstanou navždy uloženi.

 DAR Z PETŘINY ZAHRADY (6.1.2000 - 23.1.2014) Ve dvou letech jsem s Darem začala cvičit a i přes velké překážky s jeho nelehkou, tvrdou a panovačnou povahou jsme spolu začali závodit. Dvakrát jsme se zúčastnili Mistrovsví ČR. Byl to Pan Pes, který mě uvedl do kynologického sportu. Naučil mě o hodně věcech přemýšlet. Díky Darovi jsem získala nezpočetné množství zkušeností a hlavně lásku k tomuto sportu. 

Jsem moc ráda, že byl Dareček můj pes, opravdový dar a za vše mu strašně moc děkuji.

Darečku moc bych si přála, aby jsi za duhovým mostem byl šťastný. Mohl si zase kousat do rukávu, běhat za balónky a užívat si vše co jsi tolik miloval. Víc už nepsat nedokážu .................. nikdy na tebe nezapomenu.

 SAFÍR (březen 1992 - 12.7.2010) co dodat - byl tu se mnou 18 let. Zlobil nás, byl strašně uštěkaný, neposlouchal a i tak jsme ho z celého srdce milovali.  

  ARTUR ROMABAR (24.12.1999 - 7.10.2009) byl můj první německý ovčák. Bohužel se narodil s velikým hendikepem v podobě kyčelní dysplazie nejvyššího stupně a velkou páteřní spondilózou. I s těmito a s dalšími zdravotními problémy, které se mu po celý jeho život, jako by toho nebylo málo stavěly do cesty, se náš Arturek dožil téměř deseti let. Bohužel se všechny jeho problémy v daný okamžik potkaly a já jeho trápení nechala ukončit.